Harry Potter

Vždy jsem milovala Harry Potter filmy, konkrétně první dva díly. V prvních dvou dílech se mi líbilo, jak dětské to je a hlavní hrdinové byli ještě tak roztomilý. Od třetího dílu jsem to už zas tolik nežrala a od čtvrtého se mi filmy zdály hodně temné. Proto poslední díly jsem viděla jen jednou a ani si je pořádně nepamatovala. Zato z Kámene mudrců a Tajemné komnaty si pamatuji snad každou scénu nazpaměť.

Dřív vždy když jsem byla nemocná, tak jsem si právě první dva díly pouštěla na kazetě (haha, kdo z vás si tu ještě pamatuje kazety?). A vlastně v tom pokračuji i nyní. Když se necítím nejlépe, pustím si buď první, nebo druhý díl, jen tedy ne už z kazety. 

Vůbec nechápu, že jsem nikdy nečetla knihy. Doma jsme měli 5. díl, který má nejvíce stránek, a tak možná i proto mě to čtení nikdy nelákalo.

První knihou od J. K. Rowlingové, kterou jsem četla, je Vánoční prasátko. Teprve nedávno jsem začala toužit přečíst si všechny díly Harryho Pottera a protože mám nejlepšího manžela, koupil mi celou sadu knih a ani si moc nestěžoval, když jsem večery začala trávit právě s Harrym. 

J. K. Rowlingová

Nejspíš netřeba dlouze představovat spisovatelku Joanne Rowlingovou, která píše pod jménem J. K. Rowling a také pod pseudonymem Robert Galbraith, Kennilworthy Whisp nebo Mlok Scamander.

Narodila se v roce 1965 a na vysoké škole studovala francouzštinu. Následně se přestěhovala do Portugalska, kde ovšem vyučovala angličtinu, provdala se za televizního reportéra Jorga Arantese a v roce 1993 se jim narodila dcera Jessica. Manželství dlouho nevydrželo a v roce 1994 se s dcerou vrátila do Edinburghu. Podruhé se vzdala a narodil se jí syn David a za další 4 roky dcera Mackenzie. 

Právě v Edinburghu psala příběhy Harryho Pottera, a tak se Edinburgh velmi rychle dostal na můj seznam míst, kam se musím jednou podívat. Inspiraci hledala všude kolem sebe, a tak na místním hřbitově získala inspiraci na spoustu jmen, které se objevily v knize. 

Harry Potter

První dva díly knihy mi přišly velmi podobné s filmem. Třetí díl mě bavil číst ze všeho nejvíc, tam už jsem tak dobře neznala filmovou podobu a od čtvrtého jsem byla zvědavá, co vše se v příběhu stane, protože tam už jsem si ty filmy téměř vůbec nepamatovala.

Bezesporu je jasné, že knihy a filmy se velmi liší - tak je to nejspíš vždycky, když je kniha zfilmovaná. 

Celou sérii knih jsem přečetla během pár týdnů. Nebudu lhát, s Harrym jsem trávila každou volnou chvíli a asi až po 5. díle jsem si potřebovala dát pár dnů pauzu. 

Určitě nikoho nepřekvapí, že po přečtení knih jsem se pustila do filmů a teda v tu chvíli jsem viděla ten velký rozdíl mezi filmem a knihou. Filmy postrádají tolik scén, až jsem si chvilkama říkala, že filmy snad nemohou dávat smysl někomu, kdo nezná i pohled z knih.

V knihách je snad vše krásně vysvětlené, popsané, krásně to na sebe navazuje a je velká škoda, že do filmů se toho tolik nevejde. Však Harry Potter a Fénixův řád má nějakých 800 stránek, tak je samozřejmě jasné, že se to nevejde do pár hodin filmu. 

V knize se mi moc líbilo, že Ron dostal od Siriuse malou sovičku (pletu se, nebo to ve filmu vůbec nebylo zmíněno?). Zároveň si troufám tvrdit, že taková postava Albuse Brumbála se ve filmu ne vždy shodovala s charakteristikou postavy v knize. V knize se jednalo o velmi klidného bradavického ředitele, zatímco ve filmu byl občas až lehce hysterický.

Ovšem to není zas takový problém. Co mě mrzí nejvíc, že ve filmu nebylo, byli domácí skřítkové. Jasně, teď někdo může namítat, že tam byl přeci Dobby i Krátura, ale věděli jste, že v knize jich bylo mnohem mnohem více? U filmů jsem si celou dobu myslela, že o Bradavice se starají kouzla. Ovšem v knize bylo krásně vysvětleno, že úklid i jídlo obstarávají domácí skřítkové, kteří žijí dole v kuchyni a studenti o nich nevědí. Teda kromě Freda a George, kteří za nimi často chodili pro jídlo. 

V knize se Hermiona snažila založit spolek na ochranu domácích skřítků S.P.O.Ž.Ú.S. a bylo celkem i dost prostoru věnováno Winky - malá domácí skřítka, která ale na rozdíl od Dobbyho nechtěla být svobodná a když byla chvíli bez pána, nezvládala to úplně nejlépe, a tak začala pracovat pro Brumbála v Bradavicích, kde na ní Dobby trochu dohlížel. Protože ani tam to moc nezvládala a pila... hodně pila máslového ležáku. 

Ve filmu mi přišla celkem odfláknutá smrt Albuse Brumbála. V knize bylo vše více popsané, zpracované a troufám si tvrdit, že se jednalo o velkou bitvu, která se odehrála na Astronomické věži. Ve filmu to zas tak napínavé nebylo. 

Nebudu zde zmiňovat, v čem všem se lišily knihy a filmy. Bylo by toho hodně - od informace, že vlezlá novinářka Rita Holoubková věděla o všem díky tomu, že byla zvěromágem a dokázala se proměnit v malého brouka, přes smrt Petera Pettigrewa, historii rodiny jak Voldemorta, tak i Brumbála až přes celkem dojemné loučení Dudleyho a Harryho - což ve filmu vůbec není a taková postava Nevillla ve filmu nedostala také moc prostoru. Však jeho rodiče mučila Bellatrix Lestrange a mohl ho čekat stejný osud, který potkal Harryho. A co takový Protiva? Že nevíte, kdo to je? Tak to je tím, že ve filmu ho úplně vynechali a přitom v knihách měl tolik prostoru. 

No co vám budu povídat, na jednu stranu cítím celkem smutek, kolik toho ve filmech chybí, ale to nadšení z knih, kde se člověk dozvídá tolik skvělých příběhů? Jestli máte aspoň trošku rádi filmy Harry Potter, určitě doporučuji knihy, protože ty jsou o 100 % lepší. 

Četli jste Harryho Pottera?

Žádné komentáře:

Okomentovat