Pomalu nemohu uvěřit, že je to již zhruba rok, co jsme se přestěhovali do vysněného domečku. Samozřejmě byli věci, které jsme řešili hned - a to hlavně kuchyň a úložné prostory, ale taková ložnice nebyla úplně prioritou. Koupili jsme postel, dali jí do ložnice a tím to vlastně skončilo. K vyspání do stačilo a bylo potřeba řešit zásadnější věci.

Konečně přišel čas, kdy jsem se rozhodla, že takhle mi ta ložnice rozhodne nestačí. Manžel se nejdříve úplně netvářil, však "jsme se přece dohodli, že teď budeme trochu víc šetřit", ale když se pro něco nadchnu, tak včera bylo pozdě... nebudu lhát, jsem velmi netrpělivý člověk. Kdo mě sleduje na instagramu, mohl už vidět video z proměny ložnice. 

Během chvilky jsem měla celkem jasnou představu o tom, jak by ložnice měla vypadat. Poprvé v životě jsem se zamilovala do tmavě zelené barvy a tak bylo celkem jasné, že budeme mít zelenou ložnici. Manžílkovi jsem slíbila, že se do toho pustím sama a od něj mi stačí, když mi do toho nebude moc nekecá.

Celkem brzy jsem narazila a zjistila jsem, že nic nejde jak po másle.

Nad postel jsem chtěla tři velké rámy na obrazy, koupit novou záclonu a závěs, vymalovat a nesmělo ani chybět nové povlečení, aby to vše krásně ladilo... jenže... 

Malování

Nebudu lhát, malování bylo kapitolou samo o sobě. Na internetu najdete videa snad na vše - a tak jsem se teoreticky připravila na to, jak potřebuju válečky, štětce, pásku, penetraci, barvu... a vydala jsem se do OBI, kde jsem nejdříve jen okoukla barvy. Hned jsem věděla, jaký odstín chci, ale přeci jen jsem na to musela nejdříve trochu připravit i manžela. Proto jsem si vzala pár vzorníků domů s sebou, aby se bez většího zájmu válely v obýváku na stole. 

Krátce na to jsem to cestou z práce vzala do Hornbachu, kde jsem si chtěla daný odstín koupit, ale zde jsem trošku narazila. Hornbach a OBI nemají úplně stejné odstíny a tady se mi žádný nelíbil. Nevadí. Vydala jsem se zpět do OBI, kde jsem nakoupila vše potřebné (až později jsem zjistila, že jsem spotřebovávala mnohem více barvy - jak bílé, tak zelené, a tak jsem obě barvy musela dokupovat). 

Asi se tu nebudu zbytečně dlouho rozepisovat o samotném malování - zkrácená verze, penetrace - divné modré flíčky na zdi - všude igelit a páska na malování - bílá barva - totální kocouři - zoufalství, jestli budu brečet a volat profíka - druhá vrstva bílé barvy - stále kocouři - tmavě zelená totálně flekatá - druhá vrstva zelená snad už dobrý - všechno je zelené - zničené legíny od barvy - velký úklid - i po týdnu nacházím po době zelenou barvu. 

Zde pár mých postřehů, které se někomu z vás třeba budou hodit:

• Barvy koupit raději více, než méně (i pokud vám bude radit přímo prodavač, nevěřte mu),
• váleček na samotné malování je super větší, menší  se hodí na špatně přístupná místa a nesmí chybět štětec na hodně špatně přístupná místa a rohy, 
• nezapomeňte válečky i štětce pořádně umýt a nechat uschnout, aby se daly použít i na další vrstvu, nebo prostě při malování v budoucnu,
• jedna vrstva nestačí - i když budete malovat bílou na bílé, je nutné dát dvě vrstvy, věřte mi, 
• malířské pásky nikdy není dost - čím víc si dá člověk záležet se zalepením všeho, co nechce mít od barvy, tím méně stráví času při následném úklidu - okno, vypínače, zásuvky, dveře,... vše je dobré pořádně oblepit (a pozor, páska se strhává hned po malování - jakmile dojde k zaschnutí barvy, můžeme si strhnout i barvu, což nikdo nechce), 
• igelit na podlahu je super pomocník (hlavně pokud jako já se pustíte i do malování stropu) 
• při malování by se nejdříve mělo začínat stropem, pak rohy a špatně dostupnými místy, 
• chce to čas, vymezte si na malování dostatek času (Např. jak dlouho jsem malovala ložnici? Jeden den jen hodinu a půl jsem dávala penetraci, druhý den první vrstvu bílé, třetí den druhou vrstvu bílé, čtvrtý den první vrstvu tmavě zelené na jednu stěnu a pátý den druhou vrstvu tmavě zelené na jednu stěnu.), neodvážila jsem se malovat 2 barvy (tj. bílou a zelenou) v jeden den, abych si to zbytečně nezacákala apod. 
• pokud jako já chcete mít u barevné stěny bílý proužek nahoře, použijte vodováhu, nejspíš nikdo nemá úplně rovný strop.

Ikea

Následoval větší nákup v Ikea, kde jsem vzala tři velké rámy nad postel, abych doma zjistila, že je to úplně jiný odstín než je postel a zase je jela po pár dnech vrátit. Nakonec jsem vhodné koupila v Mobelixu. V nákupním Ikea košíku nesmělo chybět nové povlečení, polštářky, záclona, která je super levná a nejlepší na ní je, že při zkrácení jí stačí jen vzít nůžkami a není nutné žádné šití a samozřejmě spoustu dalších věcí, takže nakonec ložnice vůbec nevyšla tak levně, jak bylo v plánu.

Vrtání

Zmínila jsem se u malování, že to bylo poprvé v mém životě, co jsem malovala? Asi ne. Každopádně jak už víte, chtěla jsem 3 velké rámy nad postel a protože jsou fakt velké, neodvážila jsem se přibít jen klasický hřebíky a pověsit je na ně. Takže přišlo na řadu vrtání. 

Od kolegy z práce jsem si půjčila vrtačku a rovnou byl tak hodný, že mi i věnoval pár hmoždinek a šroubků. Protože jsem posera, rovnou jsem si od něj půjčila i něco - nevím název, prostě krabička, kterou jsem jezdila po zdi a zjišťovala, jestli náhodou nebudu vrtat do elektřiny. Podle plánů jsem na elektřinu narazit neměla, ale člověk nikdy neví... pak jsem zkoukla další video, ve kterém byl dobrý postřeh ohledně lepící pásky na malování, kterou jsem doma ještě měla.

Je vhodné místo vrtání přelepit páskou, klidně 2x při vrtání se pak neodlupuje tolik omítka. Nevím, jak moc velký vliv na moje neopadaní omítky měla právě páska, ale rozhodně jsem se musela za vrtání pochválit. Samotné vrtání byla hračka a já vůbec netuším, proč jsem se toho tak bála. Správně vyměřit díry na obrazy bylo mnohem náročnější. 

Důležité rady k vrtání?

• Dopředu si promyslet, kde přesně mají být díry,
• ověřit si, zda v místě vrtání není elektřina,
• vrtací místo nejdříve přelepit malířskou páskou, pak by nemělo dojít k opadání omítky okolo,
• mít kvalitní vrtačku s příklepem - já si jí půjčila a bylo to super, určitě je lepší si půjčit kvalitní vrtačku, než se trápit nějakou levnou vlastní, 
• hmoždinky by do díry měly jen tak tak pasovat a ideálně je nutné zatlouct lehce kladivem. 

Pak už jen stačilo najít vhodné plakáty do rámů, dát vše na své místo, pořádně uklidit a nová ložnice je na světě. Pokud mám být upřímná, tak při malování jsem z toho všeho byla zoufalá, ale nakonec vše dobře dopadlo a já jsem ráda, že jsem se do ložnice konečně pustila. Hned se nám v ní spí lépe.