Moje krůčky k minimalismu

February 10, 2021
-
2 Comments

V posledních pár letech (hlavně na internetu) si všímám, že se minimalismus stává hitem. Často narážím na články "Žijte minimalistiky" a pokud znáte Weef, jistě vám je známé i její moudro "Míň věcí, víc zážitků". O minimalismu je již nespočet knih a přiznávám, že už i já si s touto myšlenkou lehce nějakou dobu pohrávám.

Co to ten minimalismus vlastně je? Vyházení všech věcí a žití jen na matraci, mít v kuchyni jeden hrníček, jeden talíř a jeden příbor? Možná pro někoho ano. Pro mě ale rozhodně ne.

Minimalismus je životní styl a spočívá v nehromadění zbytečných věcí a využití těch, které doma už máme. Každý si minimalismus může vyložit po svém. Pokud vedle sebe dáme dva minimalisty, každý z nich se může chovat úplně jinak, každý z nich může mít doma úplně jiné množství věcí a to je v pořádku. Každý si v minimalistu může najít to své a jet si podle sebe. Není to jen o počtu věcí, ale o celkovém myšlení člověka. Alespoň tak vnímám minimalismus já. 

"To přece nevyhodím, to se může ještě hodit." 

Věta, kterou jsem schopná si říct téměř u každé věci. Trochu (hodně) si myslím, že to je věta, kterou prostě mám v genech. Kdybyste znali mého dědu, tak to hned pochopíte a možná mi i potvrdíte. Jeho chování v hromadění věcech nejspíš přenesl i na babičku. A u táty to hromadění je taky tak nějak normální, i když už ne v takové míře. Jak to jen shrnout... chcete staré nepojízdní kolo? Starou dopravní značku? Hromadu shnilého dřeva? Náhradní díly do čehokoliv? No... to všechno a mnohem více byste v baráku u dědy a babičky našli. 

Proto se snažím nad věcmi trochu přemýšlet a někdy bojuji se svým pocitem "to potřebuju, to nemůžu vyhodit, to se bude hodit". Bydlení v Praze ve 2KK s manželem a se Žofinkou mi v tomto pomáhá. Nemáme moc úložného prostoru a jsou chvíle, kdy jsem za to vlastně i ráda. 

Sklep před a po
Myslela jsem si, že už mi to nehromadění celkem jde, ale pak jsem dostala kolo. Jízdní kolo, které jsem chtěla a vím, že jakmile bude venku lepší počasí, budu využívat. K bytu máme i sklep, a tak bylo jasné, že kolo půjde do sklepa. Jenže... rychle jsem se vrátila do reality, když jsem zjistila, že dveře do sklepa ani pořádně neotevřu a je tam taková hromada věcí, že se tam už nic nevejde. Doma to posledních pár měsíců fungovalo tak, že když se doma objevilo něco, co nepoužíváme, šlo to do sklepa a více jsem o tom nepřemýšlela. Jenže parkovat kolo vedle gauče doma fakt nechcete. A tak jsem si vyhradila jeden den do úklidu sklepa. A už to lítalo. Netuším, kolikrát jsem se naběhala do popelnice a kontejnerů, ale takových zbytečných věcí, co jsme ve sklepě nashromáždili. 

Byla jsem na sebe pyšná, že jsem sklep zvládla uklidit tak, že se tam kolo už krásně vešlo. Zároveň jsem ze sebe byla trochu zklamaná, že ve sklepě byl takový bordel... tolik zbytečných věcí. Bohužel pořád tam máme věci, které jsou pro nás zbytečné, ale jsou majitelky bytu, a tak je nemůžu jen tak vyhodit.

Musím se ale pochválit. Jsem ráda, že si dokážu uvědomit a přiznat, když je těch věcí na mě moc. Žije se mi lépe, když mám kolem sebe méně věcí než více. Ale zároveň vím, že mi neudělá radost, když vyhodím půlku věcí z domácnosti. Musím na to jít pomalu, postupně... 


YOU MIGHT ALSO LIKE

2 komentáře:

  1. Anonymní28. února 2021 v 21:49

    A co ti bylo líto vyhodit, tak jsi darovala dál, viď?! :D
    Úplně jsem měla strach, že se zde dočtu i o syslení věcí tvé sestry! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní29. března 2021 v 22:22

    minimalismus je boží

    OdpovědětVymazat