Svatba - jak jsem vybírala fotografa



Mám ráda pěkné fotky. Vlastně miluji krásné fotky, a tak pro mě výběr svatebního fotografa byl celkem podstatný. Pokud se pohybujete na instagramu, nebo máte trošku přehled, kdo v Česku dělá krásné svatební fotografie, určitě je vám moc dobře známo jméno Honza Martinec.

Fotky od Honzy obdivuji už delší dobu. Jeho fotky už poznám v hromadě ostatních fotek a přesně vám dokážu říct, které jsou ty jeho. Dokáže si každou fotografii podepsat a tím nemyslím velký a nevkusný nápis. On má prostě svůj styl. Sleduji ho i delší dobu na instagramu, a tak mě baví i jako člověk.
Samozřejmě jsem mu hned psala o ceník a volné termíny a samozřejmě jsem hned dostala ledovou sprchu. Jeho ceník a přítelův proslov "ale fotky jsou zbytečné, přeci nebudeme dávat za fotografa 10 tisíc, vždyť nám to může nafotit někdo z práce" se vůbec neslučovaly. Kdyby to bylo jen těch 10 tisíc.

A tak jsem začala přemýšlet, chvíli jsem byla dokonce rozhodnutá, že prostě za fotografa dáme mnohem víc než je 10 tisíc. Chvíli na to jsem si ale říkala, že přeci dát tolik peněz jen za fotky, není úplně rozumné. 

Velmi se to ve mě pralo. Nemám ráda rozhodování, neumím se rozhodovat. Ale nakonec přeci jen trochu zvítězil rozum a já si řekla, že peníze můžeme dát do jiných, o něco důležitějších věcí, než jsou svatební fotografie.

A tak jsem se si na facebooku našla skupinu Svatební fotografové - poptávka a nabídka a zadala poptávku.
Do příspěvku jsem napsala termín a místo svatby, ale rovnou i nějakou svojí představu, na jak dlouho fotografa využijeme apod. A už to začalo... jedna zpráva za druhou. Během chvíle se mi ozvalo několik desítek fotografů.

Prohrabávala jsem se zprávami, projížděla webové stránky, některé rychle zavřela, jiné jsem si uložila na později. Udělala jsem si menší přehled fotografů, kteří mě zaujali. Štvali mě ti, kteří neměli na webu ceník. Přišlo mi zdlouhavé jim psát zprávu o ceník a čekat na odpověď. No upřímně... na to jak moc ráda mám hezké fotky, hledání fotografa mě pěkně štvalo. 

Mezitím jsem se aktivně zapojovala do různých svatebních diskuzí. Všimla jsem si, že jedna slečna tam hodila nabídku, že fotí. Otevřela jsem si její stránky, prohlídla si několik fotek. Fotky se mi fakt líbily, ale... Jasně, vždy je tam nějaké ale. Slečna ještě nefotila svatbu, a tak jsem její stránky zase zavřela a vrátila se k nabídkám z facebooku.

Po pár dnech mě slečna ze zmíněné diskuze oslovila. Svěřila jsem se jí, že mám obavu, že by naše svatba byla její první. Chvíli jsme si psaly a dohodly se. Jak se to stalo? Nevím. Najednou jsem měla fotografku. Fotografku, která krásně fotí, přizpůsobila velmi cenu kvůli tomu, že jsme měli být její první svatbou a ještě přihodila zdarma předsvatební focení.

Nyní vám můžu s úsměvem na tváři představit naší svatební fotografku Markét. Měla jsem trochu obavu, a tak jsem byla ráda, že jsme se domluvily na předsvatebním focení. Focení probíhalo kousek u nás od bytu i se Žofinkou. Zrovna samozřejmě celý den bylo zataženo a vypadalo to, že začne každou chvíli pršet. A tak Markét s sebou vzala i přítele, aby jí držel případně deštník nad foťákem. Nakonec nepršelo a přítel držel Žofku, když jsme se zrovna fotili chvíli bez ní - a tak to měla i s drbáním, masáží a celkem si to Žofinka užívala.

Z předsvatebních fotek jsem byla nadšená, a tak moje obava ze svatebních fotek byla pryč. A vlastně jsem měla velmi dobrý pocit, že dám někomu šanci fotit naší svatbu. Fotit jeho úplně první svatbu. Někomu, kdo si té možnosti bude vážit a nebude to brát jen jako další svatbu, kterou musí nafotit a zaplatí si z toho pořádnou dovolenou. Protože za ty částky by se dala pořídit sakra dobrá dovolená... 




1 komentář: