Rovnou se přiznávám, že jsem vůbec neměla v plánu sbírat a sušit šípky. Nikdy jsem to nedělala a nějak mě ani nenapadlo, že bych mohla. Nyní mám plnou troubu šípků a už několik týdnů je suším. Jak se to stalo? Úplně jednoduše.
Několik pondělních večerů jsem trávila se Žofkou na veterině... přítel tam byl sice s námi, ale nebavilo ho čekat v čekárně a tak se šel projít a našel několik keřů s šípky, a tak než Žof na veterině vyfasovala nové antibiotika, přítel měl plné kapsy nasbíraných šípků.



Totálně jsem netušila, co s nimi, a tak jsem se dala trošku do čtení a zjistila, že září/říjen je ideální na jejich sběr + jsou plné vitamínu C, což se na podzim a v zimě opravdu hodí.

Šípky obsahují až 4x více vitamínu C než citrón.

Ze šípků je možné si udělat třeba i marmeládu, ale přiznávám se, že když jsem se dívala, jaká by to byla piplačka, ani jsem se do toho nepouštěla a rozhodla se, že všechny šípky usuším.

Šípky by se měly ideálně sušit jen na vzduchu a podzimním sluníčku, případně v troubě do 50°C (nebo pokud máte sušičku, tak v té je sušení samozřejmě nejlepší), pokud by se šípky sušily na větší teplotu, ztrácí vitamíny a pak je to sušení celkem k ničemu.

Na internetu jsem se dočetla, že je někdo suší i měsíc - no nechápala jsem a říkala jsem si, že to musí být už dávno usušené. No... také mi jejich sušení zabralo několik týdnů.

Pokud budu sušit šípky i příští rok, určitě je nejdříve všechny rozkrojím na poloviny, aby sušení bylo rychlejší. To jen takový malý tip, pokud se do toho budete teprve pouštět.

A já budu ráda za tip od vás, co vše se dá se sušenými šípky (kromě čaje) dělat :)