Jsem si jistá, že pokud bych tenkrát šla na vysokou školu, tak bych trpěla na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Ano, trpěla bych tam. Protože bych jen pokračovala ve studiu něčeho, co mě vlastně vůbec nebaví a čím se živit nechci. Tenkrát by to byl poměrně logický krok. I většina spolužaček ze střední se tímto krokem vydala (jak moc úspěšně či neúspěšně vlastně ani nevím), ale já věděla, že to není to pravé pro mě a rozhodla jsem se vydat úplně jinou cestu.
Dlouho jsem měla názor, že vysokou školu k životu nepotřebuji a je pro mě zbytečná. Proto asi pro mnohé bude překvapením, že od září nastupuji na vysokou školu. A zatím ani netvrdím, že jsem názor 100% změnila.
Teď vám povím, jak se to vlastně stalo. To jsem tak jednou přemýšlela o životě. Říkala jsem si, jak vlastně všechno nyní skvěle funguje, vše má nějaký řád, a že by bylo přeci jen fajn zkusit něco nového. A tak mě napadlo studium VŠ. Během pár minut už jsem googlila, jaká škola pro mě bude nejlepší.
Víte, nyní mám velkou výhodu oproti tomu, kdy jsem teprve maturovala. Tenkrát jsem nevěděla, jakému zaměstnání se budu chtít věnovat, nyní už to vím. Proto výběr oboru byl pro mě velmi snadný. Měla jsem představu o tom, co chci studovat. A tak jsem googlila a googlila a jakmile jsem zaškrtla, že nechci denní studium, ale dálkové (kombinované), tak se výběr škol dost omezil. Vlastně když jsem si vybrala to, co se mi opravdu hodně líbilo, tak mi zbyla jen jedna jediná škola. Bylo rozhodnuto. To je ona.
Nevím, jestli mi studium vysoké školy k něčemu bude, nebo jen vyhodím nemalou částku za školné, ale rozhodně to chci zkusit. Ano, rozhodla jsem se pro studium soukromé školy.
Přiznávám, že už teď z toho mám obavy. Protože od chvíle, kdy jsem si říkala, že má vše nějaký řád a vše v mém životě funguje, tak se to trošku zkomplikovalo - podvrtnuté koleno + berle, Žofka dostala menší epileptický záchvat, v práci se to začalo trošku hromadit... a já si uvědomila, že práce na hlavní pracovní poměr + studium VŠ + všechny možné věci, co se mohou stát/pokazit, nebude úplně snadné skloubit. Ale jednou jsem se proto rozhodla, a tak to přeci nemůžu zabalit ještě před začátkem školního roku.
Přihlášku jsem odeslala, přijímací řízení mám taktéž za sebou a teď už jen čekám, až to všechno začne.
Mám tu někoho, kdo pracuje na HPP + dálkově studuje? Ráda bych si poslechla váš příběh a to, jak to (ne)zvládáte :)
Drahá Jity, velmi Ti gratuluji k Tvému rozhodnutí. Nebudu Ti lhát, asi to nebude jednoduché, možná to bude sakra náročné, ale věřím, že když budeš bojovat, tak se dobojuješ i k tomu málo oceňovanému titulu Bc. a třeba časem se z toho stane Ing.
OdpovědětVymazatMůj příběh o tom, jak jsem bojovala na denním studiu, abych si udělala Bc. moc dobře znáš. Dálkové navazující studium bylo lepší, protože člověk je už starší a moudřejší a víc se snaží. Ale v kombinaci s prací to né každý zvládne a né každý vyučující Tvou situaci pochopí. Můj učitel na mikroekonomii II absolutně nechápal, že nemůžu sedět 24 h denně u školního systému a hlídat, kdy on si usadí svůj zadek k pc a vypíše nové termíny na zkoušku. Nechápal, že "jen" cesta do škola mi trvá skoro dvě hodiny. Stejně tomu tak bylo i v práci - vždycky se vedoucí dost blbě tvářila, že potřebuju dovolenou, nebo alespoň půl den volno. Nadělávání si hodin a ve finále v létě skoro bez dovolené - bez odpočinku.
Každopádně - když budeš potřebovat s něčím pomoct, tak dej vědět a moc ráda Ti pomůžu, když to bude v mých silách. Jsi moje sestra a to přece dost znamená! <3
Už se těším na Tvou promoci <3 Hodně štěstí!
Já jsem na magisterském prezenčním studiu, takže ti nejspíš moc neporadím. Každopádně obdivuju tě, že jsi do toho šla! :))
OdpovědětVymazat