Od založení tohoto blogu uběhly už téměř 4 roky. Pomalu ani nemohu uvěřit, jak rychle to uteklo a co vše se za tu dobu stalo. Původní plán byl, že tu svojí cestu budu sdílet - no, asi sami vidíte, že to zas tak nevyšlo. Zveřejnit za tu dobu 60 článků není úplně moc a na instagramu to se mnou nebylo o moc lepší. 

Nebudu slibovat, jak se polepším. Nebudu slibovat, že budu vydávat články pravidelně. Nebudu slibovat, že na instagramu budu více aktivní. I když si sama sobě slibuji, že se o to alespoň pokusím a uvidím, jak to půjde či nepůjde. 

O tomto článku jsem nedávno přemýšlela ve vlaku. Přesně ve stejném vlaku, ve kterém jsem seděla před 4 roky a uvažovala nad založením blogu. Možná to vypadá jako krok zpátky - cože, ona zase jezdí tím stejným vlakem, ve kterém si připadala ztracená a proto vznikl blog Někde mezi?! Tentokrát je to ovšem jiné. Přesně vím, kam tím vlakem jedu. Jedu domů. Do domova, který si posledních pár týdnů tvoříme s manželem a s Žofinkou. Za poslední 4 roky jsem ušla velký kus cesty, a tak nyní tím stejným vlakem jedu o kousek dál a připadám si jako úplně jiný člověk.

Naučila jsem se žít a být sama. Pořídila jsem si nejúžasnějšího mopsíka na světě. Pustila jsem se do dálkové studia vysoké školy a uvědomila si, jaká práce mě baví a naplňuje. Poznala jsem fajn chlapa, který je nyní můj manžel a zase jsem se naučila, jaké to je s někým být. Za poslední 4 roky se stalo tolik skvělých (a samozřejmě i horších) věcí. Možná bych dnes na Nový rok měla vzpomínat jen na poslední rok, na rok 2021, ale já to raději shrnula hezky celé. 

Jsem člověk, který se alespoň částečně našel a přesně ví, co chce a za tím si jde. A samozřejmě je stále milion věcí, ve kterých jsem ztracená. Ale to je v pořádku a děkuji, že sem někteří chodíte pravidelně, i když tu většinou nic nového nenajdete. 

Krásný nový rok 2022!