O mém rozhodnutí studovat vysokou školu jste si už mohli přečíst pár článků. Přiznávám se hned na úvod, že jsem absolutně neměla představu o tom, jak náročné a hlavně stresující pro mě škola bude.


V prvním semestru jsem měla 6 předmětů a to konkrétně:

Základy odborné práce a práce s informacemi
Sociologie
Základy práva
IT dovednosti
Nástroje pro ekonomická rozhodování
Mikroekonomie

Mojí největší obavou bylo mikro + matika (která je schovaná pod nástroji ekonomického rozhodování), ale to trošku předbíhám, pojďme se na to podívat postupně.

Základy odborné práce a práce s informacemi byl celkem pohodový předmět a zkouška byla formou zápočtu (skenovací písemka), vyučující je jedna z mála, která chápe, jaké to je studovat při práci. Přihlásila jsem se nad předtermín, abych si splnila aspoň jeden předmět před Vánoci. Bohužel se rozbil stroj na skenování, a tak jsem se výsledky stejně dozvěděla až na začátku ledna. Naštěstí jsem to zvládla hravě na první pokus a pocítila trochu úlevu.

Na sociologii jsem se učila téměř celé svátky, byl to předmět, který mě zajímal a bavil, ale o to větší šok byl, když jsem šla ze zkoušky s pocitem, že jsem totálně pohořela, že to nemám a netušila, kde vyučující vzala ty věci, které po nás chtěla. V tu chvíli jsem si říkala, že studium VŠ rozhodně není nic pro mě a chtěla jsem se na to okamžitě vykašlat. Uff... ještě že jsem to neudělala. Nakonec jsem zkoušku zvládla na první pokus. 

Základy práva byly prostě o nadrcení věcí, které mě nebaví a nezajímají. Sice těsně, ale i tady mi vyšel první pokus a byla to jediná zkouška, kde jsem výsledky věděla okamžitě.

Výuka IT probíhala online formou videí + každé pondělí mě čekal online test, abych mohla ke zkoušce. Vyučující nás několikrát upozorňoval, ať si dáváme pozor, jestli se hlásíme do Brna, nebo do Prahy. Smála jsem se tomu. Však snad nejsem tak blbá, abych to spletla. Ráno před zkouškou jsem se doma chtěla podívat, v jaké učebně zkouška proběhne. No ani nechtějte vědět, jak jsem se cítila, když jsem viděla, že učebna je v Brně. To už jsem si fakt říkala, že jsem de*il a na vysoké škole nemám co dělat. Poslala jsem vyučujícímu omluvný e-mail a naštěstí mi umožnil jít hned další den na zkoušku v Praze. Zkouška sama o sobě nebyla moc těžká, ale čekejte si pak týden na výsledky.



Nástroje pro ekonomická rozhodování = počítání, matika a nic jiného. Z této zkoušky mi bylo nejvíce špatně, téměř každý den po večerech jsem s Kubou počítala (Kubo, jestli jsi se náhodou sem nějak dostal, tak ještě jednou moc děkuju!). Bylo to náročné a občas už jsem i tvrdila, že 3 + 3 = 9. Ze zkoušky mi bylo opravdu velmi špatně a nevěděla jsem, jestli budu zvracet, nebo omdlím. Ještě večer po zkoušce jsem prej vypadala, jak když umírám. Nemohla jsem jíst, usnout nic... a pak... těsně před půlnosím se mi v systému rozsvítila matika zeleně se známkou 2. Takovou radost jsem z žádné jiné zkoušky neměla a konečně jsem v klidu usnula.

Mikroekonomie byl jediný předmět, ve kterém jsem nevěděla, co se učit dřív a jak se to vlastně učit. Zkoušku jsem oddalovala co to jen šlo a pak na ní šla s tím, že si to jdu opravdu jen zkusit. Uměla jsem čtvrtinu otázek a polovinu pořádně ani nepřečetla. Na zkoušku jsem šla v naprostém klidu a nějakým zázrakem dostala otázku, ke které jsem toho celkem dost věděla, příklad vypočítala a zvládla mikro na první pokus, což jsem absolutně nečekala. Trochu mě mrzí, že lidi, co se učili mnohem víc jak já, tu zkoušku stále nemají... ale vysoká škola je prý hlavně o štěstí a to aspoň projednou stálo při mně.

Přiznám se, že sama na jednu stranu netuším, jak je možné, že jsem právě já zvládla všechny zkoušky na první pokus. Ale zas na stranu druhou - stálo mě to spoustu času a hlavně ty nervy...