Někdy plánuji (možná až moc) a někdy jednám zcela spontánně úplně bez plánování či přemýšlení.  Pokud se rozhodnu, že něco chci... včera bylo pozdě... Taková já prostě jsem. Tím bych se tu ale asi neměla moc chlubit, že? To není zrovna nic hezkého... ale realita není vždy tak sluníčková, jak se zrovna v tom internetovém světě zdá, a proto taky píšu tento blog - kde bude realita a ne vždy jen sluníčkové popisy a fotografie, které prošly úpravou v photoshopu k nepoznání, ale to jsem už celkem dost odbočila od hlavní myšlenky dnešního článku.

V dubnu jsem se chtěla podívat do Drážďan, a tak jsem trošku prolezla internet a zjistila, že nejjednodušší a vlastně i nejlevnější možností je přes slevový portál Slevomat. 

10. dubna jsem zakoupila 2x voucher a v sobotu 14. dubna už jsme jely s kamarádkou na výlet. Vyjíždělo se z hlavního nádraží v Praze okolo sedmé ráno a čekal nás jeden přestup v Ústí nad Labem, kde jsme zjistily,  že v osm ráno je téměř vše zavřeno, ale nakonec jsme našly místo, kam zajít na kafe a muffin (Bageterie Boulevard - hned u vlakového nádraží). Pak se pokračovalo přímo do Dresden HBF, což je nádraží kousíček od Primarku (kam jsme samozřejmě chtěly zajít na nákupy). 

V ceně jsme měly i prohlídku Drážďan s průvodkyní, konkrétně se jednalo o cca hodinovou prohlídku s návštěvou Theaterplatz se Semperovou operou, biskupského kostela Hofkirche, Brühlovou terasou, Frauenkirche a Zwinger. Nebudu lhát, poměrně rychle jsme se průvodkyni ztratily (ale za celou dobu to ani nezjistila, protože to není jako na školním výletě, kde vás pořád přepočítávají a hlídají), a tak jsme si nakonec Drážďany spíše prošly po svém a pak se vydaly do Primarku. V Primarku jsem byla poprvé - asi všichni znají... velký obchod s levným zbožím. Musím se přiznat, že jsem z něj byla celkem zklamaná. Koupila jsem si pár blbostí (jako třeba boty s mašličkou, které už praskly), ale třeba i ty nejlepší tekuté oční linky, které jsem kdy měla. Každopádně Primark není zrovna nic, co bych potřebovala znovu navštívit (a pokud ano, tak kvůli těm linkám!). 

V 17:30 jsme se s průvodkyní sešly na nádraží (opravdu je dobře, že mi předem poslali e-mail s instrukcemi a my věděly, v kolik tam máme být). Byly jsme tam o chvilku dřív, a tak jsme zvládly udělat selfíčko s cizími chlápky (fakt netuším, co to je za nový trend, fotit se s cizími lidmi), ale rozhovor s nimi byl celkem vtipný - už jen proto, že na mě mluvili německy, já na ně česky a nikdo vlastně netušil, o čem se bavíme, protože už jsem byla unavená a neměla jsem náladu zkoušet si osvěžit němčinu a taky se mi moc nechtělo bavit s někým cizím. Kamarádka radši celý rozhovor ignorovala.

Zpáteční cesta byla opět s jedním přestupem - tentokrát v Děčíně. 

Jasně, Drážďany jsou kousek, dá se tam kdykoliv zajet autem (pokud ho člověk má), nebo se dá jet i přímým vlakem, ale víte... on celý tento výlet vyšel na 369,- Kč a to mi přijde fakt skvělé. Samozřejmě do toho nezapočítávám nákupy ;) 

Pokud si plánujete udělat někam jednodenní výlet, tak Drážďany mohu určitě doporučit, bylo to fajn.